RECENZE
Rock & Pop 9/1998: Baťa & Kalábůf něžný beat - Druhý břeh, Bellatrix 42:09Deska, která není ani nijak novátorská, ani experimentátorská, hudebně či obsahově náročná, deska, která je v podstatě úplně obyčejná a přináší prostě písničky - a přesto, nebo právě proto potěší. Protože tyhle - pomocně je označme za folkrockové - písničky s významnou úlohou akustické kytary a houslí jsou příjemné, vkusné a v dobrém slova smyslu chytré.
Z Úštěka pocházející, dnes hlavně v Praze působící Petr Kundrát alias Baťa (za základnu Kalábova něžnýho beatu lze ale považovat Štětí) je civilním, dalo by se říci hlasovským (to znamená, že mu stejně jako Ivanu Hlasovi víc než o bůhvíjaké vokální výkony jde především o vyjádření celkové nálady, o nepředstíraný prožitek a hloubku sdělovaných myšlenek) vypravěčem příběhů, které možná zažila většina z nás. Ovšem vyjádřit je tak, aby to nedopadlo jako banální popisné texty plné frází a neobratných slovních vycpávek, umí málokdo. Baťa to dokáže. A navíc svede napsat jak chytlavý rockec téměř stoenovského ražení (Vlnící se vzduch), tak baladičtější kousky beze stopy typicky české unylosti a vtíravé tuposti (Bláznivá Zuzanar. 74, Co se všechno může stát, krásná Na co myslíš). Milými hitíky - tedy potenciálními - pak určitě jsou i vzdušné , odlehčené písně Znamení zvěrokruhu a Moje Amerika.
Druhý břeh je trochu opožděný debut. Vždyť Baťa takovouhle muziku píše, hraje a zpívá už skoro dvacet let. Ale na druhou stranu budiž pochválen písníčkářský Bůh, že se tak vůbec stalo. Teď jde ještě o to, jak vyznavače skutečně "dospělého" bigbítu ( a bigbítku) seznámit s tím, že tu nejsou jen Mišík, Hlas nebo Marsyas, nýbrž také jistý Baťa a jeho sdružení Kalábůf něžný beat. Při vší úctě k firmě Bellatrix si nedělám velké iluze, že by se to podařilo.
Bohužel.
Petr Korál
7 hvězdiček
