RECENZE
Melodie - rozhovor s BaťouBaťa & Kalábůf něžný beat přicházejí ze Štětí, které je prý nazýváno českým Liverpoolem. Kalábůf něžný beat tvoří Radek Kulhánek (baskytara), Miroslav Heřman (elektrická kytara), Jaroslav Noga (bicí), jako host Slávek Ponty Forman(housle) a Petr Baťa Kundrát (akustická kytara, zpěv). Ten nám povídal o sobě a o K.n.Beatu.
Ty máš ale kapely dvě ...
Jedna kapela, se kterou natáčím je stabilní, Kalábůf něžný beat. Pak je taková nahodilá sestava, po Praze hrajeme příležitostně, je to kapela spíš folkrocková, trošku "najazzlá". Teď to zrovna necháváme spát, je to taková zvláštní situace, když se k sobě chlapi po pěti letech vracejí. Kalábůf něžný beat funguje. Asi před třemi lety jsem byl na Silvestra vyslaný v huberťáku dobývat Prahu, protože ze Štětí se špatně střílí na nějaké pozice. Sbalil jsem si svých pět švestek, nastoupil jsem Na Chmelnici a pomalu jsem dostával kapelu sem. Začali jsme spolu už na učňáku, takže si moc říkat nemusíme. Naše cesta šla Úštěk-Štětí-Mělník-Praha s různými odbočkami. Každý už má nazkoušeno z časů S.A.P., kdy jsme zkoušeli denně! Zahráli jsme Havlovi, když přijel do Litoměřic, a vyhráli poslední Děčínskou kotvu - amatérská píseň. A pak jsme to rozpustili, jenže nakonec nás muzika zase k sobě přitáhla, najednou jsme se potřebovali. Ve Štětí se vždycky hrálo. Tam jsou akorát komíny, paneláky a pak všude zkušebny a zkušebny. Hodně se tam pije, je tam hodně gamblerů, přilehkých děvčat, protože tam jsou montéři, no a hodně muzikantů. Jenže kvůli pití se málokdo přehoupne přes okres.
Hrajete hodně ?
S lidmi potíže nemáme, chodí. Máme asi tak 70 koncertů za rok, starám se o to zatím jen já. Máme svoje stálé štace, rockový klub na Mělníku, ve Štětí, různé privátní akce - třeba na golfových turnajích, v Praze budeme teď hrát v Akropoli. Hrávali jsme jako předkapela Cirkusu Praha, Dan Kohout Bandu, Mišíka.
Autorsky se jedná prakticky o tvoji záležitost ?
Snažím se. Plácám to s kytarou na zádech, je to na bluesové atmosféře, členové kapely jsou vyhraní už z Biografu, můžeme se sebrat třeba dva lidi z kapely a odjet si nějaký festiválek v Třeboni nebo v Tramtárii. Hráli jsme tak třeba ve Francii, přes den na ulici a večer po kšeftech, bylo to spontánní, měli jsme klíče od domečku jako v pohádce, ráno zvonil pod okny chlap s bagetami, za pět minut chlap se sýrem. Snad se tam ještě vrátíme.
Co je tvou inspirací ?
Hrozně rád vařím, uklidňuji se tím. A když je takový zvláštní klid, vylezu si na balkon doma v Úštěku, pokuřuji, vidím labuťky, slyším, jak matka naklepává řízky v rytmu Stinga a už beru tužku. Vidím chlapíka s telefonem a dámu v budce, připadá mi, jak je ten svět propojený, jen to zmáčknout a může to celé vybuchovat. Inspirace je ve sluníčku, ve vypuštěné vaně, ve vánočním kaprovi.
Není už čas písničky vydat ?
CD je nahrané už skoro dva roky, ale nezdá se nám, že by to bylo to, na co jsme čekali. Chtěli jsme jednou provždy zaklapnout víko za písničkami, které hrajem už patnáct let. Teď chceme natočit nové věci, a to už bychom vydali.
