RECENZE
Big-Beng: Nakažlivé pozitivní vibraceNázev téhle kapely je znám spíše na Mělnicku, ovšem kdybyste pátrali důsledně, dobrali byste se v sestavě Bati & Kalábova něžného beatu muzikantských jmen, která už mají ledacos za sebou. Devadesát procent z nich hrálo například v sestavě Jeff Biograf Band, který v roce 1994 vyhrál třetí ročník soutěžního Marlboro Rock In. I prostřednictvím regionální S.A.P. se všichni znají patnáct let a vlastně na základě jakéhosi společného růstu vymysleli před časem tuhle kapelu. Skladba Moje Amerika je ovšem přes letitost formace první záznamem na stříbrném kotouči zvaném CD a najdete ji na kompilaci Fajn Rock Music a ti šťastnější ji mohou zaslechnout sem tam i v nějakém rozhlasovém vysílání.
"Nemám rád v hudbě tyhle veřejně činný věci, jako je třeba nahrávání kompilací ", řekl mi minulý týden v pražském Rock Café šéf souboru Petr Kundrát alias Baťa. "Čirou náhodou jsem poprvé v životě vstoupil na tenkej led a nelituju toho, protože jsme si jednak ve studiu hezky užili a taky se teď ozývá víc lidí kvůli hraní. Je to slušná protihodnota."
Jestliže pro mnoho kapel ze zmíněného sampleru Fajn Rock Music 2 (stejně jako z jeho předchůdce) není nahraná skladba příliš charakteristická, Baťa mi tuto pravidelnou tezi šmahem vyvrátil. Mišíkovský sound, který jsem pro zjednodušení vybrali jako vzorový, patří od samých začátků do rejstříku kapely.
"Čím míň akordů, tím líp. Je v tom kus poezie a rádoby oduševnělých věcí," zmínil a záhy nenuceně přiznal svou starou lásku chovanou právě k Vladimíru Mišíkovi. "V době, kdy vyšla Variace na renesanční téma se pro mne stal Bohem. Já pocházím z Úštěka a jak známo, z vesnice se do Prahy blbě míří.Asi před čtyřma rokama na Silvestra jsem sedl do půlnočního autobusu a odjel do Prahy, abych se nechal zaměstnat Na Chmelnici na baru, kde bylo volný místo. Obětoval jsem se kvůli kapele, a protože to s tím místem vyšlo, občas jsem ji do Prahy dotáhl na koncert. Pak jsem si na Letný našel slečnu a asi třetí den jsem tam potkal Mišíka, kterej tam shodou okolností bydlí. Už jsme se znali z dřívějška, ale bylo to strašně zajímavý. že bydlel dvě ulice ode mě. Začali jsme chodit do stejný hospody."
Nahrávky Bati & Kalábova něžného beatu se prý Vladimíru Mišíkovi líbí a aby té vzájemné lásky nebylo málo, čas od času si kapela vystřihne jeho starší skladby. Jen tak, z úcty. Pokud bychom chtěli dešifrovat zajímavý název formace, musíme se dostat ke dvěma pozoruhodnostem.
"Baťa jsem já. Protože jsem měl celej život potíže s botama, tak mi dali tuhle přezdívku.Kapela Ivo Kalába kdysi na rozhlasový stanici Praha hrávala při rozcvičkách v šestpatnáct a my jsme ze srandy králikům tu rozcvičkovou kapelu dali jako že dohromady."
Původně to bylo jenom o cvičení, protože v úplných začátcích se na plakátech hrdě nesla pouze druhá část nynějšího názvu, tedy Kalábůf něžný beat.
"V našich písničkách jsou pocity, ženský, psi, labuťe, chodníky, dálky. Většinou s sebou nosím notýsek a píšu si postřehy, jak je celej svět propojenej, jen to zmáčknout. Většinou ani moc nezkoušíme. Já to nadrnkám na špaňelku a ostatní se postupně přidávají, až se to během koncertů vybrousí. Před patnácti lety jsem byl hodně vážnej. Moje texty byly zatemnělý a hodně lidí mi to vyčítalo. Tak jsem trochu zveselel."
Čas poručil, aby se z Bati stal neodolatelný optimista, který, pokud se muziky týká, je paradoxně s momentálním krajovým postavením sebe a své kapely navýsost spokojen a k vydání regulérního alba se tolik nedere. Nepatří k těm, kteří by se hrnuli bezhlavě kupředu a snad právě proto jako by měl na čele napsáno, že pozitivní vibrace celé jeho kapely jsou mimořádně nakažlivé.
Vedle Bati v kapele sídlí kytarista Miroslav Heřman, baskytarista Radek Kulhánek, bubeník Jarda Noga a hostující houslista Slávek "Ponty" Forman.
Jaroslav Špulák, Big Beng
