RECENZE
Rock & Pop 4/2002: Baťa & Kalábůf něžný beat - Jasná muzika bez hejblíHráč na akustickou kytaru, skladatel, textař a zpěvák Petr Kundrát alias Baťa není žádný muzikantský začátečník. Ostatně jeho profílek jste mohli najít již v R&P č.7/1997. Přestože se svou stávající formací Kalábůf něžný beat od té doby vydal už dvě nadmíru povedená alba (Druhý břeh - 1998, Ostrov - 2001), svou pozicí na domácí hudební scéně stále odpovídá tomu, co v redakci máme na mysli pod pojmem "tip", případně "typ". Přitom už před těmi pěti roky jsem si myslel, že natolik výrazného a osobitého rockového písničkáře by zdejší gramofirmy měly na rukou nosit... Baťa nadále zůstává u malého vydavatelství Bellatrix a jeho chytré, kultivované písně znají jen ti, co "chtějí znát". Ovšem např. v některých klubech našeho hlavního města už se na jeho koncertech takových osob neschází zrovna málo, takže... Takže nic, protože tahle skutečnost na druhou stranu zas tak moc neznamená - i když přemýšlivého muzikanta, který se řídí hlavně vlastní intuicí, rozhodně zahřeje u srdíčka.
Z Úštěka pocházející Kundrát (ročník 1963) začínal s hudbou už na učilišti, koncem 70.let, ve skupině Merlin (neplést s pozdější partou kolem Danna Horyny). Po vojně, v šestaosmdesátém, nastoupil do regionálně nesmírně populární skupiny S.A.P. ze Štětí a byl to především on, kdo tenhle soubor postupně sváděl z úspěšné tancovačkové cesty. "Protože jsem z vesnice a na hodně věcí se dívám z jinačího úhlu pohledu, vnášel jsem tam takové prvky "mého stylu lidskosti, "vzpomíná. "Začal jsem dělat nějaké české texty, vytáhl jsem taky nějakého Žáčka a Mišíka... Ale nevím, jestli už na to byl ten pravej čas." S.A.P. skončili krátce po devětaosmdesátém. Začaly vznikat a vzápětí zase zanikat nové kapely: Baťa (jeho přezdívka vznikla prostě: "Celej život jsem měl potíže s botama a až revoluce mne jich zbavila. Vždycky jsem chtěl mít hezký nebo aspoň vyjímečný boty... Prostě boty mám rád, považuju je za strašně důležitou věc. Navíc můj otec pochází ze Zlína a "skoropracoval" u starého Bati.") se např. v jednu chvíli spojil s houslistou Slávkem Formanem (dnes Původní Bureš, Carnation, Performance) a coby folkové duo vyrazili do Francie, kde se jim dokonce podařilo natočit čtyři písničky ve studiu. Část bývalých členů S.A.P. s Baťou v čele pak někdy v roce 1991 stála i u zrodu formace Kalábůf něžný beat... Dnes v ní vedle Bati hrají basista Radek Kulhánek, talentovaný mladý bubeník Jan Hrovatitsch a nymburský kytarový veterán Jiří Šváb. Jen tak pro zajímavost: v roce 1992 přišlo ještě Baťovo krátké intermezzo se světem "velkého šoubyznyzu" (ty uvozovky jsou, jak záhy pochopíte, plně na místě), které ho na dlouhou dobu z podobných aktivit vyléčilo. Jistý Vladimír Vyšín, někdejší člen DG307, se v 90.letech průběžně vynořuje na scéně a brzy zase mizí s různými obskurními projekty většinou pochybné kvalitativní úrovně a s ještě pochybnějším finančním jištěním. Vyšín tehdy sehnal nějaké peníze, Baťa natočil svoji zřejmě nejznámější píseň Bláznivá Zuzana (později se objevila v jiné verzi i na CD Druhý břeh) ve studiu Petra Jandy a dokonce vznikl videoklip - ovšem pak všechno vyšumělo zase tak rychle, jak přišumělo. Nahrávka i klip skončily bůhvíkde...
Mimochodem, Bláznivá Zuzana (která vznikla už v závěrečné fázi S.A.P.) se před časem bez uvedení skutečného autora objevila i na prvním CD jihočeské Tlusté Berty, která podle vlastních slov neměla nejmenší tušení, že ji napsal nějaký Baťa...
V polovině 90.let Baťa nechal projevovat ještě své druhé umělecké já v komornějším akustickém sdružení Baťa & spol.: kupříkladu pravidelní náštěvníci Malostranské Besedy se s ním jistě setkali. "S těmi lidmi (mj. s Jardou Jeřábkem, dnešním saxofonistou Garage -pozn.aut.) jsem neustále v kontaktu, pomáhají mi třeba na desce, ale neumím s nimi vystupovat," lakonicky komentuje důvod rozchodu téhle party její frontman. S Kalábovým něžným beatem se tedy věnuje už jen ostřejší, bigbítovější poloze své tvorby. Tedy, ostřejší: žádný hard rock rozhodně nečekejte. Na to je Baťa až příliš velký PÍSNIČKÁŘ v tom pravém smyslu slova. Písničkář z rodu Mišíků, Hlasů, Kalandrů či Pospíšilů, který však - už je mi to trapné pořád opakovat, ale když ono nelze jinak - na rozdíl od všech
uvedených na své uvedení do "folk-rockové síně slávy" stále ještě čeká. Určitě duchovní souznění s nimi Baťa nepopírá, ale "...není to nějak olbřímí.Mišíka mám rád odjakživa a určitě mě to, co dřív dělal, ovlivnilo. Ovšem právě proto, že mi řada lidí říká, že "jsem celej Mišík", se z toho vlivu snažím vymanit... Ti písničkáři, o kterých jsi mluvil, mají náskok v tom, že jsou o deset, patnáct, dvacet let starší. Oni už mají svoje jasné, jsou etablovaní - a já můžu být buďto plagiátor, anebo do toho písničkaření zanést nějakej oroginální prvek, o což se ale upřímně řečeno ani nesnažím."
Nicméně aby to celé nevyznělo špatně: Baťa si na svoje postavení v žádném případě nestěžuje. Už jen proto, že diář koncertů s KNB má víc než slušně zaplněn a na mizivé návštěvnosti rozhodně nemusí žehrat. Na svých štacích (Mělník, Štětí, Úštěk atd.) KNB proměňují vlastní koncerty v jakési obří mejdany za účasti třeba i pěti stovek diváků. "Jasně že občas někde hraješ a řikáš si, proč to vůbec děláš. Kdybys dělal barmana nebo skladníka, budeš mít klid! honí se ti hlavou. Ale protože puzení dělat muziku pořád mám, tak si ho ještě chvíli ponechám. Věřím, že to eště
dvacet let vydržím, protože po tátovi bych teoreticky měl mít šanci bojovat..." Na každý pád jedno od Bati asi nikdy nečekejte: kalkul a neupřímnost. To jsou věci, které mu skutečně nejdou...
Před rokem se Baťovi & KNB povedla docela pikantní věc. Tak trošku omylem se ocitli v soutěži mladých rockových formací Rock Nymburk 2001, kde se svou "starou" muzikou zcela nečekaně zvítězili. Celý příběh je ještě kurióznější v tom, že Jiří Šváb byl v tomtéž nymburském kulturáku vyhlášen nejlepším kytaristou na jakési podobné soutěži, ovšem už začátkem 70.let (!), tehdy coby člen bigbeatových Postmen...
Petr Korál
